VÝŽIVNÉ NA DÍTĚ A TABULKA VÝŽIVNÉHO

Soud se při STANOVENÍ VÝŠE VÝŽIVNÉHO – ALIMENTŮ NA DÍTĚ řídí obecně schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry povinného rodiče a majetkovými poměry a odůvodněnými potřebami dítěte, které se samozřejmě s postupujícím věkem mění a vychází se vždy z konkrétních okolností případu. Kromě toho platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto pravidlo dokonce předtím uvedeným předchází (má přednost).

Soud může při stanovení či zvýšení výživného přihlížet z hlediska oprávněného dítěte např. k jeho věku, zdravotnímu stavu, zájmům, zálibám, návštěvám předškolního či školního zařízení, k jeho příjmům (má-li nějaké) či k jeho podílu na životní úrovni rodiče.

Z pohledu povinného rodiče se mohou zohledňovat např. hodnota majetku, výdělečné možnosti, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, závazky povinného rodiče mimo povinností k dítěti, zda je přispíváno nad rozsah běžného výživného (např. spoření, pojištění apod.), zda o dítě pečuje a v jakém rozsahu, zda žije s jiným partnerem (resp. s ním vede společnou domácnost) a jaké jsou příjmy a výdaje tohoto partnera, jaké má povinný rodič další vyživovací povinnosti, jaké jsou jeho náklady spojené se zaměstnáním, jaké má podmínky bydlení a náklady s tím spojené, jaké jsou náklady na udržení jeho příjmu apod.

Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle právního předpisu.

Výživné na nezletilé děti se stanovuje poprvé nejčastěji při rozvodu manželství, jde-li o sezdané rodiče.