Platební rozkaz, elektronický platební rozkaz

PLATEBNÍ ROZKAZ představuje rozhodnutí soudu v tzv. zkráceném řízení, který lze vydat v případě, že v rámci žaloby (návrhu na vydání platebního rozkazu) je uplatněno právo na peněžité plnění, vyplývá-li toto právo ze skutečností uvedených žalobcem (nároky nejsou pochybné), nejde o věc, kterou má u soudu rozhodovat senát a dále pokud se žalovaný zdržuje v ČR a jeho pobyt je znám.

V rámci platebního rozkazu pak soud i bez slyšení žalovaného (bez jednání či dokazování) při splnění zákonných podmínek uloží žalovanému, aby DO 15 DNŮ od doručení platebního rozkazu (do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení) zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení, anebo aby podal v téže lhůtě u soudu PÍSEMNÝ ODPOR, často spojený s povinností vyjádření se jak co do tvrzení skutečností (odůvodnění odporu), tak i doložení těchto tvrzení důkazy.

Nepodá-li žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor, nabývá platební rozkaz právní moci a je možno ohledně v něm přiznaných nároků vést exekuční řízení. Naopak podá-li žalovaný odpor, platební rozkaz se ruší a dochází k nařízení jednání – jinými slovy soud probíhá klasickou cestou.

Novějším institutem v českém právním řádu je tzv. ELEKTRONICKÝ PLATEBNÍ ROZKAZ. Návrh na jeho vydání se podává na speciálním elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem žalobce či jeho právního zástupce. Výhodou zde může být o něco nižší soudní poplatek, než jak je tomu ve standardním případě klasické žaloby či návrhu na vydání platebního rozkazu. Výsledkem tohoto řízení je pak vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je žalovanému uloženo, aby do 15 dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení, případně aby ve shodné lhůtě podal k příslušnému soudu odpor. Pokud žalovaný odpor v zákonem stanovené lhůtě podá, elektronický platební rozkaz se tím v plném rozsahu ruší, soud nařídí jednání a soudní řízení poté probíhá již standardním způsobem.

VYMÁHACÍ AGENTURY?

Advokátní kancelář jedná vždy v mezích zákona, seriózně, i když důrazně, přičemž je vázána řadou stavovských předpisů, které určují plně korektní přístup vůči klientovi. Inkasní a vymáhací agentury takovými pravidly obecně vázány nejsou. Některé vymáhací agentury mohou postupovat někdy i způsobem hraničícím s legalitou, čímž se i věřitel může vystavovat určitému právnímu riziku, případně mohou pro zvýšení své úspěšnosti přistupovat k využívání neetických praktik (nepřiměřený nátlak, vyhrožování, zastrašování apod.), o kterých věřitel ani nemusí vědět. Taková agentura se sice na první pohled z krátkodobého hlediska může jevit věřiteli jako poměrně úspěšná, nicméně z dlouhodobějšího hlediska znamená vysoké riziko pro věřitele spočívající v negativní medializaci (včetně diskusí zákazníků či obchodních partnerů na internetu), v poškození dobrého jména firmy či ve ztrátě klientů. Vymáhací agentury přitom nemají ani zdaleka tolik legálních možností postupu vůči dlužníkovi jako soudní exekutor, kterého zajistí advokátní kancelář.