Vydědění a nepominutelný dědic

Pořizovatel závěti – zůstavitel, je ve svobodě svého rozhodování, jakým způsobem pořídí se svým majetkem pro případ své smrti v rámci závěti – testamentu, omezen zákonným ustanovením o tzv. NEPOMINUTELNÝCH DĚDICÍCH. Za ty zákon považuje zletilé a nezletilé potomky zůstavitele (děti zůstavitele a nedědí-li ty, pak i jejich potomci).

Nezletilým potomkům se musí dostat z majetku zůstavitele alespoň 3/4 jejich zákonného dědického podílu a zletilým potomkům se musí dostat z majetku zůstavitele alespoň 1/4 jejich zákonného dědického podílu. Pokud by závěť v tomto ohledu tomuto ustanovení odporovala, tedy např. zůstavitel by ve své závěti opomenul uvedené osoby a svůj majetek odkázal bez dalšího (tj. bez vydědění uvedených potomků v souladu se zákonem) jiné osobě, má nepominutelný dědic, který byl opomenut, právo na tzv. povinný díl. Povinný díl není podíl na pozůstalosti, ale právo na peněžní částku rovnající se hodnotě povinného dílu.

Vydědění je institutem, který je důvodem vyloučení určitého nepominutelného dědice z dědění, jako jednostranné právní jednání zůstavitele, že se určitému potomkovi nemá dostat jeho práva na povinný díl, případně že se mu má dostat méně. Zůstavitel může VYDĚDIT POTOMKA, jestliže:

– mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi
– o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl
– byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze
– vede trvale nezřízený život

Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.

Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.

Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

V LISTINĚ O VYDĚDĚNÍ, která může být jak samostatná, tak i v rámci závěti, nicméně musí vyhovovat přísně formálním náležitostem závěti, by pak měl být důvod vydědění v souladu se zákonem uveden, ideálně pak také blíže popsán či dokladován. Pokud tomu tak nebude, musí být důvod vydědění vůči nepominutelnému dědici prokázán. Projev vůle o vydědění lze také případně dodatečně změnit, a to postupem obdobným jako u změny či zrušení závěti.

Vzhledem k tomu, že platnost vydědění může být vyděděným potomkem případně za zákonem stanovených podmínek v rámci dědického řízení napadena, kdy v důsledku toho může být zahájeno příslušné soudní řízení, v němž může dotčený nepominutelný dědic tvrdit a dokazovat, že podmínky pro vydědění nebyly dány, zvažují v praxi pořizovatelé závěti často také spíše možnost pořídit se svým majetkem již za svého života, a to DAROVACÍ SMLOUVOU. Spolu s darovací smlouvou je možno zřídit pro dárce také věcné břemeno.