Jaké jsou základní rozdíly mezi bytem v osobním vlastnictví a bytem družstevním zj. z právního hlediska?

Družstevní byt se převádí dohodou o převodu družstevního podílu, která se oznamuje příslušnému bytovému družstvu. Byt v osobním vlastnictví se převádí kupní smlouvou, která se zavkladuje u příslušného katastrálního úřadu. Zatímco z listu vlastnictví z katastru nemovitostí poznáme většinou jednoznačně kdo je vlastníkem bytu, u družstevních bytů může být vlastnictví družstevního podílu poněkud pochybnější. Kupř. v případě námitek rozvádějících se manželů ohledně nabytí takového družstevního podílu a tím i společného členství v bytovém družstvu apod. Za byt v osobním vlastnictví se vyplácí kupní cena, zatímco za družstevní byt tzv. odstupné.

Na různé převodní formuláře u bytových družstev si je třeba dát do určité míry pozor. V praxi se lze totiž setkat i s případy (naštěstí stále méně), kdy formulářové převodní smlouvy bytových družstev nejsou příliš právně dokonalé, anebo nevystihují podstatu dohody ohledně převodu družstevního podílu mezi smluvními stranami. Podstatnou náležitostí takové dohody kupř. je mj. i to, zda jde o převod úplatný či bezúplatný a v případě úplatnosti rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení. Samotné vypořádání odstupného není povinnou náležitostí dohody, ale je nutno mu o to více věnovat značnou pozornost, aby nedošlo ke ztrátě vysokých hodnot.

Pokud převádíme byt v osobním vlastnictví, musíme počítat se správním poplatkem katastru, který je 2.000 Kč. U družstevního bytu se tato položka neplatí, naopak se většinou platí poplatek bytovému družstvu za převod (ten se liší případ od případu).

U družstevních bytů může být oproti bytům v osobním vlastnictví v některých případech zhoršena možnost financování pořízení takového bytu, což může mít i dopad na okruh potenciálních zájemců o pořízení takového bytu v případě jeho nabídnutí na realitním trhu. Jinak rozdíl v cenách těchto bytů není nikterak zásadní, a to proto, že i právo nájmu spojené s družstevním bytem je majetkově ocenitelné právo mající svoji tržní hodnotu, nicméně byty v osobním vlastnictví mívají často o něco vyšší tržní hodnotu.

Nejpodstatnějším argumentem pro byty v osobním vlastnictví je to, že takový byt v osobním vlastnictví daná osoba vlastní. Je jeho majetkem a může si s ním dělat prakticky cokoliv. S přihlédnutím samozřejmě k nemožnosti tím omezovat např. vlastnictví jiných subjektů. Družstevní byt naopak je ve vlastnictví bytového družstva a člen družstva k bytu má pouze nájemní právo z titulu svého členství v bytovém družstvu. Nemůže tak ani zcela volně činit bez souhlasu bytového družstva řadu jednání bytu se týkajících. Např. podnájem, zásadnější vnitřní úpravy a rekonstrukce, nemůže zřídit věcné břemeno, nemůže k bytu zřídit zástavní právo apod.

U družstevního bytu také hrozí, byť zcela výjimečně, při splnění zákonných předpokladů, že může být nájemce z bytového družstva vyloučen nebo že mu nájemní právo může zaniknout některým ze zákonem stanovených způsobů. To znamená fakticky to, že o byt (resp. o právo ho užívat) přichází. V tomto směru tak byt v osobním vlastnictví znamená výrazně větší právní i faktickou jistotu. Zásadní problém může také znamenat případné špatné hospodaření družstva či jeho úpadek. Byty jsou totiž ve vlastnictví družstva, nikoliv členů družstva – nájemců.

Vlastník bytu v osobním vlastnictví v bytovém domě má také příslušný podíl na společných částech bytového domu v poměru podle velikosti podlahové plochy bytu k celku bytového domu. Měl by být současně také vlastníkem příslušného podílu na pozemku pod bytovým domem. I ten má být totiž správně předmětem převodu v případě zamýšleného prodeje bytové jednotky. Zda tento podíl na zastavěné ploše pod bytovým domem vlastníte či nikoliv, zjistíte na www.cuzk.cz.