PROMLČENÍ OBECNĚ

PROMLČENÍ je soukromoprávní institut, jehož důsledkem je oslabení subjektivního práva věřitele v důsledku marného uplynutí tzv. promlčecí lhůty, přičemž uvedené oslabení subjektivního práva spočívá v tom, že je-li promlčení u soudu namítnuto dlužníkem, soud nemůže promlčenou pohledávku či právo věřiteli přiznat, v důsledku čehož dlužník není povinen promlčenou pohledávku (dluh) věřiteli zaplatit, případně věřitel nemůže své promlčené právo vymáhat. Podmínkou je, že dlužník promlčení řádně a včas namítne, v opačném případě i promlčenou pohledávku či právo lze věřiteli soudně přiznat.

K promlčení je třeba vždy jednak uplynutí zákonem stanovené promlčení lhůty a jednak uplatnění tzv. námitky promlčení, většinou ze strany žalovaného u soudu. Soud k případnému promlčení pohledávky nepřihlíží tzv. z úřední povinnosti, ale AKTIVITA v tomto směru JE V RUKOU TOHO, KDO SE PROMLČENÍ CHCE NEBO MÁ ZÁJEM TZV. DOVOLAT uvedenou NÁMITKOU PROMLČENÍ. Je tedy zcela nezbytné, aby žalovaná strana řádně a včas aktivně jednala, ideálně ihned po doručení např. platebního rozkazu.

Důsledkem promlčení je to, že sice promlčená pohledávka či právo i nadále existuje a dlužník tuto pohledávku může i dobrovolně splnit (v takovém případě se nejedná o bezdůvodné obohacení), nicméně věřitel nemá možnost jak tuto pohledávku bez dobrovolného plnění ze strany dlužníka po něm vymoci, jelikož mu taková pohledávka nemůže být soudně přiznána a věřitel tak nemůže získat tzv. exekuční titul, na základě kterého by mohl proti dlužníkovi vést exekuci.

Pokud jde o promlčecí lhůtu, pak OBECNÁ SUBJEKTIVNÍ PROMLČECÍ LHŮTA je TŘÍLETÁ (pro obchodněprávní vztahy do 31.12.2013 pak ještě čtyřletá, ale s takovými případy se již setkat příliš nelze). K tomu může být ovšem až desetiletá v případě dluhu uznaného anebo u částečného plnění za podmínek dle § 2054 odst. 2 NOZ (počala-li běžet od r. 2014), a také podle NOZ může být dohodnuta za určitých podmínek promlčecí doba odlišná.

Tedy pokud je právo uznáno dlužníkem co do důvodu i výše anebo je soudně přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu, promlčecí doba je DESET LET, a to ode dne, kdy mělo být plněno. Stejně tak platí podle již citovaného § 2054 odst. 2 NOZ: „Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“

Promlčecí lhůta počíná plynout dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (např. pohledávka zažalována u soudu, tedy nejčastěji ihned po splatnosti pohledávky). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Zákon stanovuje ovšem také specifické případy začátku plynutí promlčecí lhůty pro určité situace.

Majetkové právo se promlčí NEJPOZDĚJI UPLYNUTÍM DESETI LET ode dne, kdy dospělo (OBJEKTIVNÍ PROMLČECÍ LHŮTA), ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k takovému ujednání.

V určitých specifických případech také zákon stanoví ale jinou než obecnou promlčecí lhůtu.

Bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.
Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obdobně to platí i pro bezdůvodné obohacení.

Běh promlčecí lhůty se také tzv. staví (po určitou dobu promlčecí lhůta neběží), a to právě např. v případech, kdy věřitel uplatní v promlčecí době včas právo u soudu, případně následně pravomocně přiznané právo exekučně vymáhá (podal exekuční návrh) a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení. Běh promlčecí lhůty se může také přerušit (tj. začne běžet znovu nová promlčecí lhůta), a to např. právě v případech, kdy je právo uznáno dlužníkem co do důvodu i výše anebo je soudně přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu, jak je shora uvedeno.

DOPORUČENÍ PRO VĚŘITELE

Řada věřitelů, a to jak soukromých osob např. ohledně zápůjček, tak i firem v rámci obchodních vztahů, dělá tu chybu, že pohledávky (dluhy) po splatnosti neřeší delší dobu. Obecně se nedoporučuje pohledávku nechat bez řešení déle, než měsíc, neboť se tím snižuje šance na reálné vymožení pohledávky. Nelze se spoléhat přitom pouze na neustále opakované přísliby dlužníka a nejde pouze o promlčecí lhůtu, jak je přiblížena shora. Dlužník se v mezidobí může zbavovat majetku, může se dostávat do větších problémů, ale zejména vymáhání následnou exekucí se řídí zásadou časové priority, tedy „kdo dřív přijde, ten dřív bere“. Neřešení nebo pozdní řešení obchodních pohledávek mívá dále také často negativní vliv i na platební morálku dalších odběratelů či zákazníků. Řešit pohledávku s několikaměsíčním a někdy dokonce i několikaletým zpožděním pak lze označit za zbytečný hazard a riziko snižující výrazně možnost pohledávku (dluh) vymoci.

DOPORUČENÍ PRO DLUŽNÍKY

Některé firmy, často typu inkasních a vymáhacích společností, skupují od věřitelů balíky pohledávek po splatnosti, z nichž řada je již i dávno promlčených a uplatňují následně tyto pohledávky vůči dlužníkům, a to i s několikaletým zpožděním u soudu včetně nákladů soudního řízení. V mnoha případech stačí přitom dlužníkovi pouze účinně namítnout promlčení takové pohledávky. Pokud si nejste jisti, můžete využít služeb advokátní kanceláře – ušetříte často mnohem více, než vydáte za kvalitní právní poradu.