Pracovní smlouva a její obsah

publikováno 2014

Pracovní smlouvou uzavíranou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zakládá pracovní poměr. Pracovní smlouva musí být písemná a jedno vyhotovení musí obdržet zaměstnanec.

Mezi podstatné – nezbytné náležitosti pracovní smlouvy náleží :
–         druh práce
–         místo výkonu práce
–         den nástupu do práce

Druh práce znamená okruh pracovních úkolů zaměstnance a občas bývá blíže specifikován v tzv. pracovní náplni. Místem výkonu práce může být jak přesná adresa, tak i např. město, kraj či celá ČR, což má vliv z hlediska posouzení např. pracovních cest zaměstnance.

Kromě uvedených tří nezbytných náležitostí může pracovní smlouva obsahovat i další, a to např.:
–         zkušební doba
–         doba trvání pracovního poměru
–         konkurenční doložka
–         vysílání na pracovní cesty
–         kratší či jinak upravená stanovená týdenní pracovní doba
–         konkrétnější rozvržení denní pracovní doby či výkon práce ve směnách
–         mzda či plat, a to jak nároková, tak i nenároková část, splatnost apod.
–         stanovení dovolené – rozsah a podmínky
–         údaje o výpovědních dobách
–         apod.

Pracovní poměr lze uzavřít na dobu určitou či neurčitou. Doba určitá může být stanovena jak určitým konkrétním datem, tak i může jít o dobu konání konkrétních prací (např. sezónní časově omezené práce, záskok za mateřskou apod.). Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou je dána obecně (tzn. jsou dány i jisté výjimky) tak, že nesmí mezi týmiž smluvními stranami přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje také jeho prodloužení. Pokud od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

Jde-li o mzdu, pak ta může být sjednána tak, že je určena přímo v pracovní smlouvě, nebo je určena v samostatném mzdovém výměru, který může být či naopak nemusí být prohlášen za nedílnou součást pracovní smlouvy, což má důsledky pak v možnostech či naopak nemožnosti jednostranných úprav mzdy ze strany zaměstnavatele.

Zkušební doba musí být sjednána písemně, a pokud nebyla sjednána kratší, může činit maximálně tři měsíce (u vedoucích zaměstnanců až 6 měsíců) s tím, že nesmí být dodatečně prodlužována a nesmí její délka ani být sjednána na více jak jednu polovinu sjednaného trvání pracovního poměru. Ve zkušební době může zaměstnanec i zaměstnavatel pracovní poměr zrušit jednoduše, bez uvedení důvodu, a to kdykoliv písemným oznámením.

Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o všech právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru, kdy tato informace musí obsahovat podle zákona:

–         jméno zaměstnance, název a sídlo nebo jméno a adresu zaměstnavatele
–         bližší označení druhu a místa výkonu práce
–         údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené
–         údaj o výpovědních dobách
–         údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení
–         údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnost mzdy, termínu výplaty mzdy nebo platu
–         údaj o kolektivních smlouvách, stanovení týdenní pracovní doby a rozvržení pracovní doby

Při nástupu do práce musí být zaměstnanec také seznámen s pracovním řádem a právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které musí při práci dodržovat, stejně jako s případnou kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy zaměstnavatele.