Platební rozkaz představuje rozhodnutí soudu v tzv. zkráceném řízení, který lze vydat v případě, že v rámci žaloby je uplatněno právo na peněžité plnění, vyplývá-li toto právo ze skutečností uvedených žalobcem (nároky nejsou pochybné), nejde o věc, kterou má u soudu rozhodovat senát a dále pokud se žalovaný zdržuje v ČR a jeho pobyt je znám.

V rámci PLATEBNÍHO ROZKAZU pak soud i bez slyšení žalovaného (bez jednání či dokazování) při splnění zákonných podmínek uloží žalovanému, aby do 15 DNÍ od doručení platebního rozkazu (do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení) zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení, anebo aby podal v téže lhůtě u soudu PÍSEMNÝ ODPOR, často spojený s povinností vyjádření se jak co do tvrzení skutečností (odůvodnění odporu), tak i doložení těchto tvrzení důkazy.

Nepodá-li žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor, nabývá platební rozkaz právní moci a je možno ohledně v něm přiznaných nároků vést následně exekuční řízení. Naopak podá-li žalovaný odpor, platební rozkaz se ruší a dochází k nařízení jednání – jinými slovy soud probíhá klasickou cestou.

Pokud tedy dlužník objeví ve své poštovní schránce (či v případě firem v datové schránce) platební rozkaz, má poměrně krátkou lhůtu na to, aby podal proti platebnímu rozkazu odpor, pokud s platebním rozkazem nesouhlasí a pokud má také k dispozici důkazy či argumenty svědčící v jeho prospěch, tedy fakticky proti částce uvedené v platebním rozkazu či alespoň její části.

Velmi důležité je mít zajištěno doručování a přebírání pošty a mít v pořádku adresu trvalého bydliště. Z praxe lze dále konstatovat, že nezanedbatelné procento žalovaných osob situaci, kdy jim dojde platební rozkaz od soudu, neřeší buď vůbec anebo až po lhůtě stanovené k odporu, samozřejmě k jejich velmi často podstatné finanční či jiné újmě.

Je-li navíc s platebním rozkazem spojena kvalifikovaná výzva k vyjádření se ve věci a doložení důkazů, je žalovaný povinen učinit a doložit i toto. Lhůta ke splnění kvalifikované výzvy soudu nesmí být kratší než 30 dnů a prostřednictvím jí je žalovaný vyzván zejména aby uvedl, zda uplatněný nárok uznává či neuznává (případně v jaké části jej uznává), aby v případě, že žalovaný nárok neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svojí obranu a aby k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Součástí takové výzvy soudu bývá i poučení o tom, že pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří nebo nesdělí soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Pokud by se žalovaný na základě této výzvy soudu pak řádně a včas nevyjádřil, pak by soud mohl ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, a to i bez nařízení jednání. Podávání odporu by tak již bylo vcelku zbytečným úkonem.

Zejména u starších pohledávek je vhodné zabývat se také otázkou MOŽNÉHO PROMLČENÍ žalovaného nároku.