Darovací smlouva anebo dědictví u nemovitosti

Z finančního hlediska vychází pro osoby osvobozené od daně darovací (daně z bezúplatného příjmu) lépe darování nemovitosti než dědictví, neboť se notáři platí stanovená procenta z hodnoty majetku v dědictví – viz např. ODMĚNA NOTÁŘE V DĚDICKÉM ŘÍZENÍ.

Odpověď na otázku, zda je lepší převést nemovitý majetek již za života na děti darovací smlouvou anebo vše ponechat až na dědické řízení formou závěti, zahrnuje kromě právního aspektu také zejména vzájemné vztahy v rodině. Nelze tak zcela jednoznačně obecně říci, zda je výhodnější darování za života nebo závěť – dědictví.

V řadě případů může být právně jistější spíše převod – darování nemovitosti ještě za života dětem, tedy v době, kdy člověk vše může zařídit přesně tak, jak si to sám představuje. Nelze totiž vyloučit případy, kdy ve velmi pokročilém stáří může dojít ke zcela neuváženým převodům majetku nebo k nepředvídatelným převodům či sepisům závětí pod tlakem určitých skutečností, což může v důsledku znamenat vznik různých soudních sporů. Navíc u darování nemovitosti existuje podstatná výhoda spočívající v možnosti se za života naprosto libovolně rozhodnout o pořízení se svým nemovitým majetkem, a tedy o jeho darování, či jeho části, přesně té osobě, u které dárce chce, aby tento majetek získala právě ona. Na druhou stranu jisté riziko může být např. v případě, kdy obdarovaný v budoucnu bude mít exekuce. U dědictví naopak mohou vstupovat do hry dluhy zůstavitele, popř. také nepominutelní dědicové.

odkaz: dědické skupiny podle zákona

U závěti totiž nesmí být opomenut žádný z potomků, kdy nezletilým potomkům se musí vždy dostat alespoň 3/4 jejich zákonného dědického podílu a zletilým potomkům minimálně 1/4 jejich zákonného dědického podílu. Situaci zcela stoprocentně neřeší ani tzv. dědická smlouva, neboť jí lze pořídit jen se 3/4 majetku a navíc nijak nebrání zůstaviteli, aby s majetkem, který je předmětem dědické smlouvy v podstatě volně nakládal. Jediná možnost jak dané ustanovení o nepominutelných dědicích eliminovat je vydědění potomka, ovšem jen za striktních podmínek daných zákonem. V praxi pak často toto vydědění bývá ze strany vyděděných potomků soudně napadáno a probíhá složité dokazování toho, zda důvod vydědění dán byl či nikoliv. Majetek se pak může dostat do rukou osobě, u níž by si to zůstavitel nikdy nepřál. Pokud se navíc dědicové nedohodnou na tom, kdo kterou část majetku získá, vznikne podle zákonných dědických podílů k nemovitému majetku podílové spoluvlastnictví a z toho plynoucí možné další spory.

Pokud bude darovací smlouva připravena právně kvalitně a profesionálně – ideálně tedy advokátem, pak není třeba se obávat, že by darování nemovitosti realizované ještě za života mohlo být úspěšně napadeno dalšími dědici z důvodu např. nějakých formálních vad smlouvy, a to přesto, že tato smlouva třeba i „prošla“ katastrem. Katastr totiž nezkoumá zdaleka vše, co je potřeba v tomto směru. Pokud se dárce rozhodne darovat např. svou nemovitost jen jednomu z dětí, může to mít tak pouze případně jistý vliv v rámci následného dědického řízení v tom směru, že pokud jeden z dědiců získal za života od dárce kupř. hodnotnou nemovitost, tak může dojít za jistých okolností k zápočtu této hodnoty na zbytek majetku, který spadá do pozůstalosti (např. peníze, movité věci, účty atp.), to vše v závislosti jak na hodnotě daru, tak i na hodnotě zbývající pozůstalosti. Nemovitost, která však v takovém případě byla za života darována, je pouze výlučně daného obdarovaného a do dědického řízení již nespadá.