Dar nemovitosti a sourozenci obdarovaného

Zákonem není stanovena žádná povinnost při daru nemovitosti  jak ze strany dárců, tak i ze strany obdarovaných, vyplácet finančně např. ostatní děti dárců – sourozence obdarovaných, ani se nevyžaduje jejich souhlas. Darovací smlouvou na nemovitost lze předejít případným budoucím sporům a např. rodinný domek darovat jednomu dítěti a druhému pomoci jiným způsobem, nebo více nemovitostí rozdělit mezi potomky tak, jak si sami vlastníci přejí. Tedy i v případě více dětí se dárce může rozhodnout, že svůj majetek, např. ve formě nemovitosti, daruje jen jednomu dítěti, aniž by byl třeba souhlas druhého dítěte.

Pokud bude darování nemovitosti připraveno právně kvalitně a profesionálně – ideálně tedy advokátem, pak není třeba se obávat, že by mohlo být úspěšně napadeno např. dalšími sourozenci z důvodu např. nějakých formálních vad smlouvy, a to přesto, že tato smlouva třeba i „prošla“ katastrem. Katastr totiž nezkoumá zdaleka vše, co je potřeba v tomto směru. Darovací smlouva na nemovitost by tak měla mj. i v tomto případě a z daného důvodu být právně kvalitní.

Pokud se dárce rozhodne darovat např. svou nemovitost jen jednomu z dětí, může to mít tak pouze případně jistý vliv v rámci následného dědického řízení v tom směru, že pokud jeden z dědiců získal za života od dárce kupř. hodnotnou nemovitost, tak může dojít za jistých okolností jen k zápočtu této hodnoty na zbytek majetku, který spadá do pozůstalosti (např. peníze, movité věci, účty atp.), to vše v závislosti jak na hodnotě daru, tak i na hodnotě zbývající pozůstalosti. Nemovitost, která však v takovém případě byla za života darována, je pouze výlučně daného obdarovaného a do dědického řízení poté již nespadá.