K vypořádání investic spoluvlastníka do společné věci
Pod pojem hospodaření se společnou věcí, o kterém mají spoluvlastníci podle § 139 odst. 2 obč. zák. rozhodovat, lze podřadit i rozhodnutí o tom, jaká investice má být do společné věci vynaložena. Souhlas či nesouhlas může spoluvlastník vyjádřit výslovně či konkludentně.
Pokud neinvestující spoluvlastník s investicí souhlasí a ta je provedena nákladem investujícího spoluvlastníka, je neinvestující spoluvlastník povinen podle velikosti svého podílu na takto vynaložený náklad přispět, neboť tak plní povinnost vyplývající pro něj z § 137 odst. 1 obč. zák. Uvedené jinými slovy znamená, že ve vztahu k neinvestujícímu spoluvlastníku vzniklo investujícímu spoluvlastníku majetkové právo vynaložením investice za trvání spoluvlastnického vztahu, a to bez ohledu na to, zda šlo o investice na nezbytné opravy nebo údržbu, nebo investice na nikoliv nezbytné opravy nebo úpravy (srov. 22 Cdo 599/99).
Jestliže však investující spoluvlastník vynaložil prostředky na nikoli nezbytné opravy a údržbu věci bez souhlasu druhého spoluvlastníka, bezdůvodné obohacení druhého spoluvlastníka tím vzniká až při zániku podílového spoluvlastnictví (srov. 22 Cdo 1870/2007).
Pro posouzení, zda na straně investujícího spoluvlastníka vzniklo majetkové právo vyplývající z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák., nebo zda mu při zániku podílového spoluvlastnictví vzniklo bezdůvodné obohacení, je tedy rozhodující zodpovězení otázky, zda investice byly vynaloženy s (konkludentním) souhlasem neinvestujícího spoluvlastníka.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 28 Cdo 3316/2009
