Odpovědnost za nepravdivé trestní oznámení

Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. je porušení právní povinnosti, tj. objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická (či právnická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Oznamovatelka zde tuto povinnost porušila tím, že uvedla v trestním oznámení nepravdivé okolnosti, což vedlo k zahájení trestního stíhání obviněného.

Trestní řád sice ukládá každému povinnost oznámit trestný čin, jehož byl svědkem, tedy i osobě, která jím byla poškozena. Plnění této zákonné povinnosti samozřejmě není porušením právní povinnosti a osoba, která takto postupuje, nenese občanskoprávní odpovědnost za škodu, jež v důsledku následného trestního stíhání vznikla obviněnému, který nebyl pravomocně odsouzen. Nelze však přehlédnout, že podle skutkových zjištění v nyní projednávané věci oznamovatelka uvedenou oznamovací povinnost neplnila, neboť v trestním oznámení vědomě uvedla nepravdivé okolnosti. Jestliže pak i ve svých svědeckých výpovědích opakovaně uvedla nepravdu, porušila svým jednáním právní povinnost vypovídat pravdu a nikoho křivě neobviňovat, a obě tato zaviněná jednání oznamovatelky vedla ke vzniku škody na straně obviněného.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 297/2009