Má-li být určitým právním úkonem, tj. konkrétně právním úkonem předstíraným, resp. učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem), zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej skutečně uzavřít, neplatný. V takových případech platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost, např. že vyhovuje zákonu, že jej neobchází, resp. že se nepříčí dobrým mravům.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 28 Cdo 2227/2010

 
Poznámka: Judikát se týká takových případů, kdy např. určité osoby mezi sebou uzavřou kupní smlouvu jen tzv. naoko namísto darovací smlouvy, ačkoliv si žádnou kupní cenu reálně nevyplácí anebo naopak uzavřou darovací smlouvu namísto kupní smlouvy, ačkoliv si tzv. bez písemného potvrzení nějakou dohodnutou sumu vyplácí, a to vše proto, aby ušetřili na daňových povinnostech. Obě takové smlouvy, tj. jak simulovaná, tak i disimulovaná, mohou být neplatnými.

Odkazy: darovací smlouva – kupní smlouva