Exekuce z pohledu dlužníka

publikováno 2010

Jednou z nejdůležitějších zásad, kterou by se měl řídit dlužník v případě, že je proti němu vedeno exekuční řízení, je ta, že SE NEVYPLÁCÍ nastalou situaci vůbec nijak neřešit a s věřitelem či exekutorem NEKOMUNIKOVAT. Tento příspěvek se tak týká zejména těch dlužníků, kteří prokazují od počátku vzniku dluhu až po průběh samotného exekučního řízení mnohdy značně laxní přístup k vyrovnání svých závazků.

Častým omylem dlužníků bývá to, že se domnívají, že pokud si nebudou vyzvedávat poštovní zásilky, ať již od soudu či od exekutora, že tím celou záležitost vyřeší nejsnadněji. Při doručování je možno totiž využít i zákonem dovolených fikcí doručení, což znamená, že zásilka je považována za doručenou, i když si ji adresát nevyzvedne. Vyhýbání se doručování tak vůbec nic nevyřeší, naopak dlužník může přijít tímto postupem o zákonné možnosti podání případných opravných prostředků či jiných důležitých návrhů.

Se soudním exekutorem je více než vhodné řádně komunikovat, a to i případně z vlastní iniciativy. Podle povahy a okolností věci a výše vymáhaných pohledávek je možno případně dohodnout i přiměřené a adekvátní splátky dluhu. V takovém případě pak nemá většinou exekutor tendenci řešit vymáhané nároky razantnějším způsobem, včetně mobiliární exekuce, tj. zabavení movitých věcí dlužníka a jejich následného prodeje v dražbě, a včetně exekuce prodejem nemovitostí dlužníka. Obvykle také pomáhá v těchto případech, pokud dlužník nemá celou částku k dispozici, uhrazení alespoň adekvátní části vymáhaných nároků a domluva ohledně zbytku těchto nároků. I to svědčí o tom, že dlužník má snahu se s dluhem alespoň nějak vypořádat.

Platí také to, že čím více práce bude s vymáháním soudní exekutor mít, tím více bude dlužník nakonec povinen uhradit na nákladech exekuce, což se dotýká zj. hotových výdajů spojených s doručováním, cestovních nákladů exekutora apod. Navíc po celou dobu trvání exekuce, až do vyrovnání jistiny dlužné částky, mohou přirůstat k dlužné částce poměrně vysoké úroky z prodlení či smluvní pokuty. Tím pádem čím déle exekuční řízení potrvá a čím déle bude dlužník zaplacení odkládat, tím více může nakonec zaplatit. Např. při částce jistiny dluhu ve výši 100.000,- Kč za jeden rok prodlení dlužník uhradí na zákonných úrocích z prodlení a na smluvní pokutě ve výši např. 0,5% denně z dlužné částky (byla-li sjednána a je předmětem exekučního řízení) částku cca 190.000,- Kč navíc.

Pokud naopak dlužník splní nejpozději ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti veškeré vymáhané nároky a zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného (věřitele), může si tímto postupem výrazně SNÍŽIT NÁKLADY SOUDNÍHO EXEKUTORA, a to až o 50%, nehledě navíc k zastavení narůstání např. denní smluvní pokuty či příslušenství dluhu.

Výkon (exekuci) rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést např. srážkami ze mzdy či jiných příjmů, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, zřízením exekutorského zástavního práva k nemovitostem a dalšími v zákoně taxativně vymezenými způsoby vedení exekuce.

ZPŮSOB PROVEDENÍ EXEKUCE přitom určuje soudní exekutor a exekuci lze provést i více způsoby, a to současně nebo postupně. V rámci zásady přiměřenosti exekuce by měl pak dbát na to, aby prodej movitých věcí a prodej nemovitostí byl variantou až pro případ, že jiné způsoby exekuce nepostačují k uhrazení všech vymáhaných nároků s přihlédnutím k účelu exekuce.

Pokud dojde v rámci exekuce na ZABAVOVÁNÍ MOVITÝCH VĚCÍ, pak exekutor je oprávněn vstoupit za splnění zákonných podmínek do bytu či jiného prostoru i bez přítomnosti dlužníka či policie. Toto se však týká pouze skutečného soudního exekutora pověřeného v dané věci provedením exekuce, nikoliv pracovníků různých vymahačských či inkasních agentur, kteří vůči dlužníkovi nemají v podstatě vůbec žádná oprávnění, které má naopak soudní exekutor, byť v některých případech se tito pracovníci za „exekutory“ sami označují. Seznam soudních exekutorů viz na www.exekutorskakomora.cz.

Svým někdy laxním přístupem k řešení exekuce a svých dluhů povinní dlužníci často mohou ohrožovat i své rodinné příslušníky či jiné blízké osoby. Nejčastěji se tak děje v situaci, kdy dochází právě k zabavování movitých věcí dlužníka, kdy nelze vyloučit, že soudní exekutor může za určitých okolností sepsat do soupisu i věci, které vlastnicky patří osobě odlišné od dlužníka, např. jeho rodičům či příbuzným. Toto vlastnické právo je pak třeba často složitě prokazovat, v nejhorším případě pak v rámci soudní žaloby na vyloučení věci z exekuce. Pokud má dlužník vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti spolu s dalším rodinným příslušníkem, pak hrozí prodej spoluvlastnického podílu dlužníka v dražbě. Ten pak může koupit jakákoliv třetí osoba či subjekt, když v tomto případě nemá druhý podílový spoluvlastník (často rodinný příslušník) předkupní právo, ale pouze výhodnější postavení v dražbě pokud nabídne shodnou cenu, jako jiný dražitel. I všechny tyto skutečnosti by dlužník měl vždy při volbě svého přístupu důkladně zvažovat, pokud mu vlastní rodina není cizí.