Close
ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ - Mgr. Zdeněk RUMPLÍK |

SLAVIČÍN - VALAŠSKÉ KLOBOUKY

Mgr. Zdeněk RUMPLÍK

advokát

JUDr. Petr HRADIL

právník

Judikatura

Uznání dluhu podle § 558 obč. zák. není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek. K jeho platnosti zákon pouze vyžaduje, aby dlužník jednostranně písemně přislíbil (zavázal se), že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše; podmínkou jeho platnosti není uvedení konkrétního data, dokdy dluh zaplatí. Pro vznik vyvratitelné domněnky existence dluhu je tento údaj nadbytečný. Pro zajištěný závazkový vztah (zde smlouvu o půjčce) to znamená, že uznání dluhu nemůže jednostranně měnit původně sjednaný rozsah práv a povinností a tedy ani původní dohodu o splatnosti (bylo-li jí dosaženo); se zřetelem k charakteru tohoto právního úkonu se nepředpokládá žádná reakce věřitele (např. formou akceptace).

Podle posuzované listiny si byl dlužník vědom, že jde o jednostranný právní úkon („dlužník tímto prohlašuje, že toto jednostranné prohlášení neuzavřel v tísni, že je svobodným a vážným projevem jeho skutečné vůle a že obsahu tohoto jednostranného prohlášení rozumí, a takto s ním souhlasí, což stvrzuje vlastnoručním podpisem”). V situaci, kdy si účastníci nedohodli splatnost jednotlivých půjček, uvedení data, dokdy dlužník prohlašuje, že dluh zaplatí, které není esenciální náležitostí uznání dluhu podle § 558 obč. zák., nelze považovat za návrh na změnu původních podmínek smlouvy proto, že dlužník – vědom si jednostrannosti svého právního úkonu – neočekával žádnou akceptaci nového termínu zaplacení dlužné částky věřitelem. Proto nelze uvažovat o tom, že věřitel, nebrojíc proti uvedenému termínu, akceptoval, že mu dlužník uznávaný dluh zaplatí do uvedeného termínu.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 153/2012

Při oceňování obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným v rámci vypořádání společného jmění manželů se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku tohoto spoluvlastnictví, avšak z obvyklé ceny odpovídající době, kdy se vypořádává.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 22 Cdo 3450/2009

Nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.

Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž takový závěr platí bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012

Na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel.

Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád” vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen).

Rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno stanoví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Nejvyšší soud se však ve své sjednocovací rozhodovací činnosti staví na názor, dle nějž není možno pomocí zásady smluvní autonomie negovat v těchto případech zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, u níž lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit „slabšího” účastníka závazkového vztahu. Demokratický a právní stát totiž nemůže rezignovat na ochranu práv a oprávněných zájmů, které by mohly být ohroženy v řízení alternativním k soudnímu.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se tak odchyluje od právního názoru vysloveného v usnesení téhož soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, podle něhož „strany smlouvy si mohou platně dohodnout, že spory vzniklé z jejich smlouvy budou rozhodovány vybraným rozhodcem žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných takovým soukromým subjektem”, neboť tento názor nesdílí.

Nejvyšší soud ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010

Otázka, zda žalovaný věděl o tom, že uznává promlčené právo, je z pohledu ustanovení § 110 odst. 1, věty druhé, obč. zák. bez významu. I když žalovaný uznal promlčený dluh a o promlčení přitom nevěděl, došlo v důsledku uznání co do důvodu a výše uplynutím lhůty k plnění uvedené v uznání k založení běhu nové desetileté promlčecí doby. Okolnost, že z důvodu nevědomosti žalovaného o promlčení uznávaného dluhu nevznikla domněnka existence dluhu podle § 558 obč. zák., znamená, že žalobce stíhá důkazní břemeno vzniku dluhu a jeho trvání v době uznání.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 4182/2011

I. ÚS 191/05

Ústavní soud se odvolává na nález sp.zn. II. ÚS 502/2000 (www.judikatura.cz), v němž byla vyslovena obecná teze, že „soukromí každého člověka je hodno ochrany ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, v případě mobilní telefonie o základových stanicích zajišťujících hovor. Tyto údaje jsou nedílnou součástí komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu. Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány”. V posuzovaném případě se o takový zájem na ochraně demokratické společnosti před trestnými činy nejedná. Je proto třeba posoudit, zda jde v souzené věci o zásah v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných osob a zda tento zájem převažuje nad zájmem na ochraně tajemství dopravovaných zpráv.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že k omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení mnohdy nepředpokládá, může dojít i v případě jejich kolize. Základní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. Při úvaze o prioritě jednoho ze dvou v kolizi se ocitajících základních práv je nutno zkoumat, zda byly využity všechny možnosti minimalizace zásahu do základního práva druhého. Při střetu základních práv, které stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4 odst. 4 Listiny, který ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikaci šetřily podstatu a smysl základních práv.

Jinak je však třeba posuzovat úvahy obecných soudů, že provedení důkazu v občanském soudním řízení takovým záznamem telefonického hovoru – proti vůli jednoho z volajících – je odůvodněno zákonnou úřední licencí podle § 12 odst. 2 občanského zákoníku. Citované ustanovení totiž stanoví výjimku ze zásady, kdy je třeba svolení fyzické osoby k pořízení anebo k použití písemností osobní povahy, podobizny, obrazového snímku a zvukového záznamu. Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona (tzv. úřední licence). Za projev úřední licence však nelze považovat každé řízení nebo jednání před soudem či jiným orgánem státu, ale jen případy, které výslovně upravuje zákon. Takovým zákonem je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, který v této souvislosti upravuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu v trestním řízení. Občanskoprávní předpisy nic podobného nestanoví. Magnetofonový záznam telefonického hovoru fyzických osob je záznam projevů osobní povahy hovořících osob a takový záznam může proto být použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru.

Jestliže soudy připustily provedení důkazu přečtením záznamu telefonických hovorů proti výslovnému nesouhlasu jednoho z účastníků hovoru, došlo tím k zásahu do jeho základního práva na ochranu tajemství zprávy podávané telefonem podle čl. 13 Listiny – a důsledně vzato i do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny – a důkaz jako takový je třeba považovat za nepřípustný.

 

22 Cdo 3717/2008

Provedení důkazu zvukovým záznamem může být přípustné. Přípustnost takto navrženého důkazu je nutno posuzovat vždy s ohledem na individuální okolnosti daného případu. Ustanovení § 11 a § 12 OZ poskytují ochranu jen těm projevům fyzických osob, jež mají osobní povahu. Osobní povahu proto zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti. Zvukový záznam, který je záznamem jednání společníků obchodní společnosti o problémech dané obchodní společnosti, nelze považovat za projev (projevy) osobní povahy.

Zákon o vlastnictví bytů vychází z předpokladu, že vlastník jednotky je nejen spoluvlastníkem společných částí budovy, ale taktéž – ve stejném rozsahu – spoluvlastníkem pozemku (stavební parcely). Ustanovení § 21 odst. 2 pak řeší situaci, kdy vlastníky pozemku jsou pouze někteří vlastníci jednotek, popř. kdy vlastníci jednotek sice jsou spoluvlastníky pozemku, ale ne ve stejném poměru, v jakém jsou spoluvlastníky společných částí domu.

Užitím výrazu „provedou” neponechává citované ustanovení dotčeným vlastníkům jednotek volbu, zda k požadovanému převodu spoluvlastnických podílů na pozemku přistoupí či nikoliv. Vlastníci jednotek, kteří nejsou současně spoluvlastníky pozemku v poměru, v jakém jsou spoluvlastníky společných částí domu, jsou povinni mezi sebou provést takové vzájemné převody spoluvlastnických podílů k pozemku, jejichž výsledkem bude naplnění zákonného požadavku na spoluvlastnictví pozemku v určeném poměru. Tato povinnost přitom stíhá jak vlastníky jednotek, kteří jsou spoluvlastníky pozemku v menším než zákonem požadovaném poměru (popř. nejsou spoluvlastníky pozemku vůbec), tak i ty vlastníky jednotek, jejichž spoluvlastnický podíl na pozemku převyšuje jejich spoluvlastnický podíl na společných částech budovy.

Jestliže některý z vlastníků tuto povinnost nesplní a smlouvu o převodu odpovídajícího podílu na pozemku neuzavře, mohou se ostatní dotčení vlastníci jednotek domáhat splnění této povinnosti žalobou o uložení povinnosti smlouvu uzavřít; pravomocný rozsudek ukládající takovou povinnost přitom nahrazuje projev vůle – akceptaci návrhu smlouvy (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Převod podílu se přitom děje zásadně za úplatu odpovídající ceně v čase a místě obvyklé.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 29 Cdo 4195/2010

Protože plná moc představuje osvědčení o existenci a rozsahu zastoupení, jež zmocnitel vystavuje zmocněnci pro účely jeho jednání s třetími osobami, je pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele rozhodující obsah plné moci. Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění uděleného mu v plné moci, vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli (právními úkony, jež zmocněnec jeho jménem v mezích plné moci učinil, je vázán). Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Přitom obdobně jako věcné omezení, tj. na provedení určitého právního úkonu, může být plná moc omezena i na určitý časový úsek. Jakékoli interní pokyny, příkazy, zákazy, omezení, či výhrady stanovené v dohodě o zmocnění, avšak nevyjádřené v samotné plné moci, nemají vůči třetím osobám žádné právní účinky, ledaže jim jsou známy. To platí i o časovém omezení dohody o zmocnění; má-li být zmocněncovo oprávnění omezeno časem, musí mu zmocnitel udělit plnou moc, z jejíhož obsahu takové omezení pro třetí osoby vyplývá.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 31 Cdo 2038/2011

Podpis na smlouvě nebo na jiné listině, jenž nebyl ověřen doložkou, která by byla veřejnou listinou, se v občanském soudním řízení považuje za pravý, dokud pravost podpisu nebyla řádně a včas (do doby, do jejíhož uplynutím bylo v řízení přípustné uplatňovat rozhodné skutečnosti) popřena. V případě, že pravost “neověřeného” podpisu na smlouvě nebo jiné listině byla popřena, má procesní povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení pravosti podpisu a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat ten z účastníků, který z objasnění této okolnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 21 Cdo 3461/2011

Podle názoru Nejvyššího správního soudu je třeba slova „v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče” vyložit tak, že zdravotnické zařízení je povinno regulační poplatek vybrat ihned po skončení zdravotnického výkonu (analogicky v lékárně po předání léku) a pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce je povinen regulační poplatek ihned zaplatit. Nejvyšší správní soud poznamenává, že splnění veřejnoprávní povinnosti nelze převádět soukromoprávní smlouvou na jiný subjekt. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nejsou žádné pochybnosti o tom, že zdravotnické zařízení je povinno regulační poplatek reálně vybrat, ani o tom, kdo má zdravotnickému zařízení (lékárně) regulační poplatek zaplatit.
Nejvyšší správní soud sp. zn. 3 Ads 152/2010

I. Smluvní pokutu pro případ prodlení dlužníka s vrácením půjčky věřiteli lze platně sjednat jen písemnou dohodou uzavřenou účastníky smlouvy o půjčce (tj. věřitelem a dlužníkem). Předpoklad písemné formy je výslovně zakotven v ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. a požadavek dohody (tj. vícestranného právního úkonu) vyplývá z dikce ustanovení § 554 odst. 1 („sjednají-li strany …”); jednostranný písemný závazek dlužníka nepostačuje.

II. Občanský zákoník vychází z principu bezformálnosti právních úkonů, tzn. že právní úkon může být učiněn výslovně (ústně, písemně, posunkovou řečí) i konkludentně, nevzbuzuje-li pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (srov. § 35 odst. 1 obč. zák.). S ohledem na právní jistotu subjektů i na ochranu třetích osob však přímo zákon požaduje písemnou formu určitých právních úkonů. Nedodržení zákonem stanovené formy právního úkonu stíhá občanský zákoník v ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák. absolutní neplatností, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Kromě toho dává občanský zákoník možnost subjektům určit formu právního úkonu jejich dohodou. Tato možnost však může směřovat pouze ke zpřísnění formy právního úkonu stanovené zákonem (na písemnou formu nebo ještě přísnější formu úředního zápisu).

Z uvedeného vyplývá, že úvaha dovolatele o možnosti dohodnout se na ústní podobě ujednání o smluvní pokutě, pro které je zákonem předepsána písemná forma, není správná.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 15/2012

I. Břemeno tvrzení nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil.
II. Jestliže smlouva o půjčce obsahuje prohlášení dlužníka, že převzetí půjčky od věřitele potvrzuje svým podpisem na smlouvě (o pravosti podpisů smluvních stran na smlouvě přitom není namístě pochybovat, neboť byly úředně ověřeny), odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně dlužníka, že předmět půjčky od věřitele nepřevzal, resp. dovozovat, že smlouva o půjčce opatřená ověřenými podpisy účastníků není dostačujícím důkazem pro prokázání opaku.
Účastníkům občanskoprávních smluvních vztahů by mělo být naopak umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu (resp. nechce být nositelem povinností založených smluvním vztahem).
Nevjyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2547/2011

Lze-li prostřednictvím obsahu faktury označené v uznání závazku uzavřít, že je takto identifikován „určitý závazek“ ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., pak nastávají účinky uznání závazku předjímané ustanovením § 323 obch. zák. Vyvracet domněnku existence určitého závazku v uznaném rozsahu v době uznání (§ 323 odst. 1 věta první obch. zák.), je v takovém případě úkolem toho, kdo závazek uznal.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 29 Cdo 3664/2011

I. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.).
II. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části (např. společný pozemek tvoří z větší části neúrodná a k jinému účelu nevyužitelná půda, jeho menší část je však vysoce úrodná). Na základě tohoto posouzení je možno učinit závěr, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 31 Cdo 503/2011

Má-li být určitým právním úkonem, tj. konkrétně právním úkonem předstíraným, resp. učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem), zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej skutečně uzavřít, neplatný. V takových případech platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost, např. že vyhovuje zákonu, že jej neobchází, resp. že se nepříčí dobrým mravům.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 28 Cdo 2227/2010

 
Poznámka: Judikát se týká takových případů, kdy např. určité osoby mezi sebou uzavřou kupní smlouvu jen tzv. naoko namísto darovací smlouvy, ačkoliv si žádnou kupní cenu reálně nevyplácí anebo naopak uzavřou darovací smlouvu namísto kupní smlouvy, ačkoliv si tzv. bez písemného potvrzení nějakou dohodnutou sumu vyplácí, a to vše proto, aby ušetřili na daňových povinnostech. Obě takové smlouvy, tj. jak simulovaná, tak i disimulovaná, mohou být neplatnými.

Odkazy: darovací smlouvakupní smlouva

I. U věci nikoli nové, případně opotřebované je při stanovení výše způsobené škody třeba přihlédnout k obvyklé ceně věci v době jejího poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající případnému zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu (ne vždy k němu musí dojít, záleží na způsobu a rozsahu provedení opravy); poškozenému by vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a opravená věc by tak nabyla hodnoty vyšší, než jakou měla před poškozením.
II. Škůdce odpovídá pouze za újmu vzniklou snížením původní hodnoty věci, není však již povinen hradit náklady přesahující prostředky nezbytné k obnovení stavu v původní hodnotě. Výši škody nelze činit závislou na tom, zda poškození svůj byt provedením nezbytně nutných oprav za použití nákladnějších materiálů zhodnotili, neboť uvedená okolnost nemá souvislost s příčinou vzniku škody.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 3729/2011

Soudy se při vypořádání společného jmění manželů mohou odchýlit od zásady, že se věci ze zaniklého společného jmění mají mezi účastníky rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší, jen mají-li pro to přesvědčivé důvody. Soudy též musejí dbát o to, aby nebyl majetek ve větší hodnotě a tedy i částka na vyrovnání hodnoty podílů přikázán účastníkovi, kterému jeho majetkové poměry objektivně neumožňují tuto částku uhradit, resp. pro kterého by její uhrazení bylo zvláště tíživé. Není-li tento postup respektován, jsou tím dotčeny obě strany; oprávněné straně se včas nedostane požadovaného plnění, povinnou stranu mohou postihnout důsledky spojené s vymáháním dluhu (zejména nutnost nést náklady vymáhání pohledávky). Pro vypořádání, při kterém je účastníkovi, kterému majetkové poměry neumožňují zaplatit částku potřebou k vyrovnání výše podílu, přikazován majetek ve větší hodnotě než druhé straně, tak musí být dány zvláště závažné důvody.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 22 Cdo 3268/2010

Ustanovení § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona koncipuje odpovědnost věřitele – insolvenčního navrhovatele za škodu nebo jinou újmu jako obecnou občanskoprávní odpovědnost za škodu založenou na presumpci zavinění (srov. § 420 odst. 1 obč. zák.).

Nejvyšší soud nemá při této koncepci žádných pochyb o tom, že kdyby „vina” insolvenčního navrhovatele na zamítnutí insolvenčního návrhu spočívala „jen” v tom, že nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku (§ 105 insolvenčního zákona) proto, že v insolvenčním řízení vyšlo najevo, že sporné skutečnosti týkající se jeho pohledávky nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, se insolvenční navrhovatel ubrání nárokům na náhradu škody nebo jiné újmy podle § 147 insolvenčního zákona, jestliže prokáže, že tato pohledávka v době zamítnutí insolvenčního návrhu po právu existovala.

Jinak řečeno, dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel má ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu také vůči insolvenčnímu navrhovateli, jehož insolvenční návrh zamítl insolvenční soud proto, že nedoložil svou splatnou pohledávku proti dlužníku (§ 105 insolvenčního zákona). Insolvenční navrhovatel, jehož odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu je dovozována jen proto, že coby důvod zamítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním řízení vyšlo najevo, že sporné skutečnosti týkající se jeho pohledávky, nebude možné osvědčit pouze listinami a provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce, se však této odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že v době zamítnutí insolvenčního návrhu jeho splatná pohledávka proti dlužníku po právu existovala.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 29 NSČR 15/2010

I. Zaměstnanec může využívat výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky, případně jeho telekomunikační zařízení pro svou osobní potřebu pouze se souhlasem zaměstnavatele. Protože zákonem stanovený zákaz používat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele je absolutní, může zaměstnavatel souhlas k jejich použití stanovit v libovolném rozsahu (od úplného souhlasu bez jakéhokoli omezení, přes souhlas jen v určitém rozsahu časovém nebo věcném, až třeba po souhlas jen k jednorázovému použití). Stanovení rozsahu souhlasu k použití výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele pro osobní potřebu zaměstnance je zcela na vůli zaměstnavatele.

II. Naproti tomu kontrola dodržování uvedeného zákazu nemůže být zaměstnavatelem vykonávána zcela libovolně (co do rozsahu, délky, důkladnosti apod.), neboť zaměstnavatel je oprávněn tuto kontrolu provádět toliko „přiměřeným způsobem”. Přitom soud patrně přihlédne zejména k tomu, zda šlo o kontrolu průběžnou či následnou, k její délce, rozsahu, k tomu, zda vůbec a do jaké míry omezovala zaměstnance v jeho činnosti, zda vůbec a do jaké míry zasahovala také do práva na soukromí zaměstnance apod. Předmětem kontroly samozřejmě může být toliko zjištění, zda zaměstnanec porušil zákonem stanovený absolutní zákaz, ale s přihlédnutím k tomu, zda zaměstnavatel neučinil souhlas používat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky a jeho telekomunikační zařízení a v jakém rozsahu; půjde tedy jen o kontrolu nedodržení těch povinností, jež nebyly zaměstnavatelem vyloučeny nebo zmírněny. Jedině takto provedená kontrola může být považována za „přiměřenou” a tedy i zákonnou (v souladu s oprávněním podle ustanovení § 316 odst. 1 věty druhé zák. práce). Zároveň je třeba mít na zřeteli, že, má-li zaměstnanec zakázáno užívat majetek zaměstnavatele pro svou osobní potřebu a zaměstnavatel má právo kontrolovat dodržování tohoto zákazu, musí mít zaměstnavatel také možnost nějakým způsobem tuto kontrolu realizovat a získat případně důkaz o nedodržování uvedeného zákazu.

III. Z pohledu shora uvedených východisek bylo třeba v projednávané věci přihlédnout především k tomu, že cílem (smyslem) kontroly prováděné zaměstnavatelem nebylo zjišťování obsahu e-mailových zpráv, obsahu SMS nebo MMS, případně odeslaných či přijatých zaměstnancem, nýbrž toliko zjištění, zda zaměstnanec respektuje (a když nerespektuje, tak v jaké míře) zákaz užívat pro svou osobní potřebu výpočetní techniku zaměstnavatele včetně jeho telekomunikačních zařízení. Je tedy zřejmé, že prováděná kontrola směřovala toliko k ochraně majetku zaměstnavatele. O soukromí zaměstnance (o jeho osobnosti) jistě vypovídá i údaj o tom, které internetové stránky sleduje, avšak podstatou kontroly nebylo toto zjištění, nýbrž pouze zjištění, zda zaměstnanec sledoval takové internetové stránky, které s výkonem jeho práce nesouvisely.

Proto je správný i závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci provedený důkaz „detailním výpisem aktivit” není nepřípustným důkazem; jde o důkaz pořízený v souladu se zákonem. Na tom nemůže nic změnit ani zaměstnancem tvrzený rozpor s ustanovením § 316 odst. 2 zák. práce. V projednávané věci se jednalo o kontrolu dodržování zákazu uvedeného v ustanovení § 316 odst. 1 zák. práce, jejíž výkon zákon zaměstnavateli umožňuje, a nikoli o sledování soukromí (soukromých aktivit) zaměstnance; míra zásahu do soukromí zaměstnance (pokud vůbec nějaká) byla zcela zanedbatelná.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 21 Cdo 1771/2011

Pouhým zařazením pohledávky mezi závazky do účetnictví nedojde k uznání závazku. Písemné uznání určitého závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 Obchodního zákoníku je jednostranným úkonem dlužníka adresovaným věřiteli. Účinky uznání závazku proto nemohou nastat ani případným (samotným) zařazením závazku dlužníkem do účetní evidence bez písemného uznání závazku vůči tvrzenému věřiteli.
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 23 Cdo 63/2012

reference
Se spoluprací s touto AK jsme spokojeni. Řeší pro nás různé smlouvy, pohledávky i další právní poradenství. Vše lze přitom většinou zcela bez problémů vyřídit i online. Můžeme doporučit.

VT stav, s.r.o., okr. Zlín /

Děkuji za rychlé a perfektní vyřízení smlouvy, včetně podrobných informací a velice rozumné ceny.

Ivan Čermák, Karlovarsko /

Tato AK nám vypracovala darovací smlouvu na nemovitost a návrh vkladu. Jsme velmi spokojeni jak s komunikací, tak s rychlou reakcí na dotazy a upřesnění. Vše proběhlo rychle a online. Doporučuji jejich služby.

Ilona Wilson, Praha /

Potřebovali jsme nechat udělat darovací smlouvu na převod nemovitostí, tak jsme se obrátili na tuto AK. Příjemné vystupování, jak přes mail, tak přes telefon. Rychlé vyhotovení smluv a návrhů na vklad, ochota vysvětlit všechny podrobnosti. Super.

Novosadovi, Vsetín /

Jsme velice spokojeni. Smlouvu jsme dostali skutečně během dvou dnů. Nedostatek, který byl způsoben tím, že jsme nedodali úplné údaje, byl vyřešen během dne. Navíc vše je doprovázeno podrobným vysvětlením a možností konzultací.

Čadkovi, Brno /

Velmi seriózní kancelář. Objevili jsme ji náhodně na internetu a už z webu jsme se mnohé dověděli. Na náš nezávazný dotaz jsme okamžitě obdrželi odpověď s odborným vysvětlením. Poté už jsme si byli jisti, že pro vyhotovení smlouvy zvolíme tuto kancelář. Věcné, pohotové jednání se zřejmým zájmem o co nejlepší uspokojení potřeb klienta. Navíc s možností vše vyřídit online.

Kovanicovi, Praha /

Veliká spokojenost, požadovala jsem vypracování darovací smlouvy a do druhého dne mi byla doručena, společně s podrobným návodem, co všechno vyřídit, doplnit a vložit na katastr. Naprostá spokojenost.

Polaczková, okr. Karviná /

Na tuto kancelář jsme se obrátili poté, co nám darovací smlouvu na dům s věcným břemenem odmítl katastrální úřad. Sepsali jsme si ji podle vzoru a zbytečně jsme přišli o 1000 Kč poplatek. Chtěli jsme proto již raději smlouvu na míru od odborníků, u níž bude ručeno jak za vklad do katastru, tak i za bezproblémovost i po vkladu, tedy nejen za vzor jako takový. Smlouva nám byla dodána rychle, kvalitně, se vším vysvětlením, a co nás potěšilo, tak také za výbornou cenu.

Zdeněk Zejbrlík, okr. Liberec /

Byl jsem velmi spokojen s prací této kanceláře, pokud jde o převod nemovitosti online, a to jak z hlediska rychlosti a kvality poskytnuté právní služby, tak i vzájemné komunikace a poučení, a v neposlední řadě také s ohledem na nízkou cenu. Doporučuji.

PharmDr. Robin Hyjánek, okr. Zlín /

Děkuji této AK za velmi profesionální a úspěšnou pomoc při vymáhání mé pohledávky.

Petr Hasík, Uherskohradišťsko /

Mohu vyjádřit jen maximální spokojenost s touto kanceláří při řešení darovací smlouvy a převodu nemovitostí. Bezvadná spolupráce, právní jistota, výborná cena. Vřele doporučuji!

Jarolímová Hana, Praha /

Se službami advokátní kanceláře jsme byli velmi spokojeni. Kupní smlouva na nemovitost byla dodána rychle, kvalitně a za dobrou cenu. Náš požadavek na menší doplnění smlouvy byl po tel. konzultaci zapracován do druhého dne. Zároveň nám byl poskynut právní výklad k požadovanému doplnění. Děkujeme a doporučujeme.

Kurkovi, Bílovec /

Výborný a profesionální přístup s převodem nemovitosti online, vše rychle vyřízeno, vše jasně vysvětleno. Překvapivě velmi příznivé ceny. Všem jen doporučuji, naprostá spokojenost.

Dagmar Nováková, Praha ... Převody nemovitostí /

Byli jsme velmi spokojeni s prací této kanceláře po všech stránkách, pokud jde o převod nemovitosti online - rychlost, preciznost, nízká cena - můžeme jen a jen tyto služby doporučit.

Janštovi, Opava /

Velice Vám děkujeme za Vaši práci, která nás zbavila jedné z velkých starostí. Chtěli bychom Vám a celému teamu velice poděkovat za práci, kterou odvádíte. Přejeme Vám hodně radosti z práce a co nejvice spokojených klientů.

Conkovi, Praha ... Právní služby /

KONTAKTNÍ FORMULÁŘ


kontakt

608 979 055

Tento kontaktní formulář slouží k zadání a zodpovězení zj.:


  • dotazů k bližším podmínkám a k cenové nabídce požadované či zamýšlené právní služby,
  • dotazů k tématům vymáhání pohledávek nebo převodů nemovitostí v rámci ON-LINE PRÁVNÍ PORADNY



Odesláním formuláře berete na vědomí a souhlasíte s těmito podmínkami a poučením.

Jedná-li se o uvedený typ dotazu, pak odpovídáme většinou do následujícího pracovního dne.

Tyto dotazy jsou samozřejmě nezávazné a bezplatné. Nejsou zveřejňovány a podléhají mlčenlivosti AK.

Prohlédněte si příp. také sekci ČASTÉ OTÁZKY KLIENTŮ nebo VZKAZY - REFERENCE KLIENTŮ.

PRÁVNÍ SLUŽBY ONLINE

Darovací smlouva

Kupní smlouva

Kontrola smlouvy

Smlouva směnná

Spoluvlastnictví

Převody nemovitostí

Vymáhání pohledávek

Exekuční návrh

Platební rozkaz

Upomínka - vzor

Uznání dluhu - vzor

Právní služby - firmy

Právní služby - reality

Obchodní smlouvy

Rozvod a SJM